Základní údaje

Napsal Bohumil_Federmann

Nadřazená kategorie: Galerie

Kategorie: Historie

Zveřejněno: 2. prosinec 2013

Vytvořeno: 2. prosinec 2013

Zobrazení: 32681

Úvod 

Tento projekt vznikl jako maturitní výrobek a také jako věc, která najde své uplatnění. V době kdy jsem začal přemýšlet o stavbě kytary, jsem kytaru téměř ještě nedržel v ruce. Ovšem vždy jsem se chtěl na kytaru naučit hrát a když mi to bylo umožněno mým kamarádem, který mi elektrickou kytaru zapůjčil, bylo potřeba rozmyslet, jak dále, jelikož kytaru jednou budu muset vrátit.

Chtěl jsem kytaru netradičního tvaru. Podobná kytara se dá samozřejmě koupit, ale ceny už se pohybují na vyšší hranici. Proto jsem se rozhodl si svou první kytaru vlastnoručně postavit. Protože jsem o kytarách nevěděl prakticky nic, bylo potřeba toho hodně nastudovat, což trvalo necelého půl roku. Člověk se musí dostat do dané problematiky, aby si byl schopen poradit s problémy při stavbě i návrhu a aby přesně věděl, co může a nemůže. I když můžeme udělat kytaru prakticky libovolného tvaru, použít mnoho tradičních i netradičních materiálů, je nutné zachovat určité proporce a u nich dbát na kvalitu provedení, neboť se může stát, že na kytaře strávíme rok práce a ve výsledku kytara nebude ladit, či nepůjde seřídit, aby se na ni pohodlně hrálo. Taková stavba zahrnuje i určitou nemalou investici a pokud uděláme chybu, náprava je dosti nákladná, hlavně co se času týče.

.

Návrh

Jako u všeho jiného, vše začalo samozřejmě na papíře a počítači. Vycházel jsem z kytar tvaru Explorer, ale protože se u kytar fantazii meze nekladou a je možné vyrobit kytaru téměř jakéhokoli tvaru, upravil jsem si tvar ke svému pohledu. Oproti modelu Explorer 1958 jsem zvolil ostřejší úhly rohů a spodní pravý cíp jsem navrhl delší a ostřejší. Další změna je postavení potenciometrů a přepínače snímačů do řady rovnoběžně se spodní hranou těla. Vynechal jsem pickguard, který kryje šachty pro kabeláž od snímačů, do přepínače až po potenciometry a výstupní zdířku. Musel jsem přesně vyměřit umístění snímačů, veškeré průchozí šachty, jelikož bez použití pickguardu je nutné vše vést vnitřkem těla aby na venek nešlo nic poznat.

Zvolil jsem šroubovaný krk oproti lepenému a to hlavně z důvodu, že to byla moje první stavba. Se šroubovaným krkem lze v rámci možností případnou chybu napravit, což lepený krk neumožňuje. Lze sice pod teplem odlepit, ale je to už velký zásah, který nemusí někdy skončit dobře. Napojení těla ke krku jsem však zvolil podobně jako to je u lepeného krku. Je zde pozvolný přechod krku na tělo. U šroubovaných krků je tam většinou „schod“, jenže pozvolný přechod vypadá líp.

Hlavu krku jsem zvolil podle explorerů, které staví pan Ken Lawrence. Nedělal jsem ale kopii, je tam také hodně věcí pozměněných. Například jsem chtěl, aby struny za ořechem šly pořád ve stejném směru a nerozbíhaly se od sebe k ladícím mechanikám.

Tento tvar kytary jsem měl možnost si prohlédnout jen v okolních hudebninách. Mnoho věcí jsem tedy dělal dle fotografií a podle své vůle. Musím ale upozornit, že v žádném případě jsem se nesnažil o kopii nějaké kytary. Proto má můj explorer jiné proporce těla i hlavy krku, jiné rozestavení potenciometrů a dalších věcí. Tloušťka těla je 35 mm, hlavně kvůli velké ploše těla a následné hmotnosti.

Volba materiálů a příprava výroby

Dřevo na tělo

Tělo kytary je vyrobeno z jasanového dřeva. Byla použita fošna o tloušťce 55 mm a velikosti přibližně 2000 x 500 mm. Je nutné vybírat dobře proschlé dřevo, aby se v budoucnu neprohnulo, či jinak nedeformovalo vlivem vlhkosti. Výběr dřeva má samozřejmě vliv na výsledný zvuk. Jasan je pro stavbu kytary vhodný, ale jeho nevýhoda je vysoká hmotnost. Většinou se používá bahenní jasan, který je pórovitější a mnohem lehčí. Já jsem ovšem zvolil evropský jasan, hlavně díky jeho dostupnosti.

Samotná fošna byla sušena po dobu cca 5 let a následně byla rozřezána a slepena ze 4 kusů za pomoci lisu na menší kus od velikosti 650 x 500 mm. Z tohoto celku je celé tělo vyrobeno. Následně bylo dřevo uskladněno po dobu 2 měsíců v suchém prostředí při pokojové teplotě, aby se dřevo ustálilo. Během té doby se fošna ještě malinko prohnula, to ale nevadilo, jelikož 20 mm se následně brousilo pryč. Po této době mělo dřevo přibližně 9% vlhkosti, což je vhodné pro další zpracování.

Krk

Krk je vyroben z mahagonu. Hmatník z palisandru. Na „trojúhelníku“ na hlavě kytary je nalepená mahagonová dýha, pro lepší vyniknutí tohoto prvku. Celý krk jsem však koupil jako polotovar. Důvod tohoto kroku je velmi složitá výroba. Samozřejmě i tohle by mělo ke stavbě patřit, ale je zde mnoho prostoru pro chyby a každá chyba se projeví na výsledku. Kytara nemusí vůbec ladit, případně nemusí ladit v určitých polohách. Samozřejmě do budoucna plánuji krk vyrobit.

Polotovar krku je prakticky celý krk, s dvoucestnou výztuhou, nalepeným opražcovaným hmatníkem a opatřen pozičními značkami. Ovšem místo hlavy je na konci krku „pádlo“, které můžeme použít pro tvar hlavy, jaký budeme chtít. Takový krk jsem koupil hlavně proto, že jsem chtěl hlavu atypického tvaru. Samotný takový krk, který sem chtěl, by byl k nesehnání. I tento krk je koupený v zahraničí. V České republice je k sehnání jen omezený sortiment a bylo mi řečeno, že dodací lhůta takového polotovaru krku by byla přibližně půl roku. Byla by samozřejmě další možnost, nechat vyrobit krk u kytaráře na zakázku. Toto řešení ale nepřipadalo v úvahu, jelikož výroba takového krku stojí moc peněz.

Snímače

Důležitou součástí elektrické kytary jsou snímače. Zvuk sice z kytary vyloudíme brnknutím struny, ovšem ten musíme nějak sejmout a „poslat“ k zesilovači. Ve snímači jsou cívky, jejichž jádra se vyrábí z různých materiálů. Vlivem kmitání struny se v cívce indukuje elektrické napětí. Elektrický signál se následně přenáší k zesilovači.

Výběr snímačů je taktéž důležitý, jelikož hlavně na nich záleží výsledný zvuk kytary v kombu. I snímače byl důvod, proč si kytaru postavit, jelikož na kytarách v ceně do 8000 snímače nejsou natolik kvalitní a je dobré je vyměnit. Zvolil jsem snímače českého výrobce R.M. Pickups, konkrétně model F4 Hot Bridge ke kobylce a F4 Hot Neck ke krku.

Hardware

Hardware kytary je neméně důležitou součástí. Kvalita provedení se projeví na výsledku, například nekvalitní ladící mechaniky způsobí, že se nástroj bude neustále rozlaďovat. Většina HW byla nakoupena v zahraničí, jelikož ceny tam vychází někdy až mnohokrát levněji než u nás, při zachování stejné kvality.

Stavba

Nyní přišel okamžik, kdy jsem nasbíral dostatek informací, abych se mohl pustit do samotné stavby. Zde platí pravidlo „dvakrát měř a jednou řež“ daleko více, než v předchozích krocích. Už to není jen o studování. Můžu potvrdit, že čím lepší je teoretická příprava lepší, tím je stavba jednodušší a výsledek lepší. Opravdu se vyplatí vše si předem pořádně promyslet a připravit.

Šablona:

Když jsem měl tedy všechny data k dispozici v počítači, vytiskl jsem předlohu a obkreslil na sololitovou desku. Na pásové pile jsem vyřezal tvar, který sloužil jako šablona pro vyřezání těla.

Tělo

Samotné tělo jsem řezal na několikrát. Tloušťka 55 mm je dost a je nutno řezat pomalu, dávat pozor, aby pila nepodřezávala, co nejpřesněji kopírovat tvar, abychom si ušetřili následné broušení.

Máme tedy nahrubo vyřezaný tvar. Musíme však udělat čistý tvar, který co nejlépe odpovídá předloze. Použil jsem pásovou brusku, připevněno kolmo ke stolu a hrany kytary brousil do požadovaného tvaru. V této době jsem však ještě neměl krk k dispozici, nechal jsem si tedy značnou rezervu, abych mohl krk pořádně oměřit a zbytek dořezat až potom.

Postup řezání a následného broušení je dost pracný a v případě že něco uděláme špatně, může být fatální. Lepším způsobem je vyřezat šablonu například z překližky o tloušťce 15 mm a vyřezat zde všechny otvory pro snímače, i lože pro krk. Tuto šablonu použijeme pro horní frézku, pomocí které celý tvar vyfrézujeme. Dostaneme tak čistější tvar a nemusíme již tolik brousit. Navíc je zde také úspora práce.

Tloušťku těla jsem upravoval na širokopásové brusce až na výsledných 35 mm. Je možno také dřevo hoblovat, ovšem broušení je ta lepší varianta. Pokud se podaří sehnat hoblovku s takovou šířkou, tak problém je ten, že hoblovka dřevo „krájí“ nožem a může vyštípávat drobné léta. Když ale plochu zbrousíme, dostaneme kvalitnější povrch a nemusíme již potom tolik brousit, aby byl povrch dokonalý.

Frézování otvorů

Další podkapitola je frézování děr pro snímače a uložení krku. Z časových důvodů jsem nechal frézovat díry na snímače jako první. Lepší postup je ale první frézovat lože krku, následně až díry pro snímače. V nejlepším případě frézovat tyto otvory ještě před samotným řezáním tvaru kytary. Musíme se totiž přesně trefit do osy těla, aby byl krk s tělem v jedné rovině. To platí také u snímačů, musí být v ose. Ze zadní strany je vyfrézovaná šachta pro potenciometry a přepínač snímačů.

Jak jsem již psal, nechal jsem si dostatek volného místa pro uložení krku. Musel jsem počkat, než krk dorazí ze zahraničí, protože jsem nechtěl nic dělat jen tak „na oko“. Bylo potřeba krk řádně oměřit a vyrobit přesnou šablonu, podle které se frézuje. Spoj těla a krku je velmi důležitý. Právě zde dochází k přenosu vibrací mezi krkem a tělem a spoj tedy musí být velmi pevný. Styčná plocha zde musí být co největší. Krk by neměl jít do otvoru úplně lehce vsadit. Tělo kytary by mělo jít udržet na krku i bez přišroubování. Šablonu jsem vyrobil z dřevotřískové desky.

Je nutné šablonu také přesně umístit na tělo. Vše musí být v ose krku. Navíc celý krk musí být oproti tělu v záklonu. Je to přibližně 2°. Záklon krku je nutný při použití Tune-o-Matic kobylky. Ta je totiž dost vysoká a v případě že by krk byl ve stejné rovině jako tělo, měli bychom hodně vysoko struny. To lze vyřešit právě záklonem krku, nebo následným zapuštěním kobylky do těla kytary. To ovšem není optimální, zvlášť když bychom na problém vysokého dohmatu přišli až po kompletaci kytary a lakování. Frézovat poté do těla už nepřipadá v úvahu.

Šablona byla na konci vypodložena a připevněna, tím jsem dosáhnul záklonu při frézování.

Po vyfrézování lože krku nebránilo už nic tomu, abych dořezal celý tvar a dobrousil na čisto. Dále přišlo vrtání šachet pro kabeláž od snímačů do komory pro potenciometry. Nemůžeme použít tak jako u některých kytar frézování shora do těla, kde se umístí kabeláž, protože není použit pickguard, či horní deska která by to vše překryla. Je nutné opatrně dlouhým vrtákem vrtat skrz tělo průchodky jednotlivých otvorů.

Další otvor, který bylo potřeba frézovat se nachází na zadní straně. Slouží pro umístění výstupní zdířky, pro připojení kabelu od zesilovače. Otvor jsem vyfrézoval přímou bruskou.

Po kompletním vyřezání tvaru bylo potřeba vybrousit plynulý přechod z těla na krk. To proběhlo pomocí pásové brusky a z velké části ručně. Umístil a vyvrtal jsem díry pro šrouby spoje těla s krkem.

Krk

Nyní již jsou hotové všechny otvory v těle kromě umístění kobylky a struníku. Ještě před tím jsem ale musel udělat celou hlavu krku. O důvodech a postupu usazování kobylky se zmíním později. Nejprve jsem zfrézoval celou hlavu kromě „trojúhelníku“ o 5 mm, poté nakreslil tvar hlavy a vyřezal. Vše pečlivě obrousil a vyměřil pozici jednotlivých ladících mechanik. Již jsem se zmínil o tom, že jsem chtěl, aby struny za ořechem šly pořád ve stejném směru a nikam neuhýbaly. Vše jsem pečlivě vyměřil a vyvrtal. Hlava je sice poměrně malá, ale ladící mechaniky se tam vlezly.

Hlava krku před odýhováním

Dalším krokem bylo odýhování hlavy krku. Mahagonovou dýhu jsem použil na vystouplý trojúhelník pro jeho zvýraznění. Odýhování se podařilo až na druhý pokus. S dýhou se docela špatně pracuje, protože je tenká a křehká. Nejprve jsem dýhu vyřezal se značným přesahem a pod tlakem přilepil ke hlavě. Přesah jsem se pokusil oříznout skalpelem, ale dýha praskla po směru let a samozřejmě mi prasklina zasahovala až do hlavy. Celou dýhu jsem tedy musel zbrousit a nalepit znova. Přesah jsem již tentokrát ručně opatrně brousil.

Umístění kobylky

Pro přesné umístění kobylky můžeme vzdálenost menzury změřit a v daném bodě vyvrtat díry pro trny kobylky. Právě zde je v případě chyby možnost že celý nástroj nebude ladit. Krk je spočítaný na určitou menzuru (v tomto případě 628 mm) a dle toho jsou od sebe umístěny pražce v určitých vzdálenostech. Celková délka kmitající struny od ořechu po kobylku tedy musí být 628 mm.

Jako první jsem tedy zavrtal díry pro struník. Jelikož jsem už měl připravenou hlavu včetně ladících mechanik, mohl jsem natáhnout struny. Všechny kameny na kobylce pro ladění oktáv jsem umístil do středu a celou kobylku podsunul pod struny. Našel jsem polohu, kde všechny struny ladí v oktávách a zde zavrtal trny pro kobylku. Jelikož jsem kameny umístil doprostřed, můžu při použití jiné tloušťky strun naladit oktávy. Místo je tedy na obě strany. Kobylka není samozřejmě umístěna kolmo k ose krku. To však není špatně, ale záměr, aby kytara ladila, je nutno takto kobylku usadit.

Přípravy před povrchovou úpravou

Nyní je kytara „funkční“ ale chybí ještě povrchová úprava. Před samotným lakováním či jiným způsobem povrchové úpravy je však nutno samotný povrch připravit. To znamená mnoho hodin strávených broušením celého povrchu. Celé tělo včetně krku jsem brousil ručně smirkovým papírem, od zrnitosti 220 až do 1600. Čas od času je nutné povrch navlhčit houbou, aby se postavily „chlupy“ a mohli jsme je zbrousit. Takto to probíhá pořád dokola, dokud není povrch dokonalý a sametově hladký. Jelikož jsem následně zvolil transparentní povrchovou úpravu, je třeba u každého kroku dávat pozor, aby se něco nevyštíplo atd., jelikož zde nelze nic schovat jako tomu je například u barevného finishe.

Moření a olejování

Jelikož jasan a mahagon mají odlišnou barvu, chtěl jsem je sjednotit. Proto jsem tělo namořil. Použil jsem mořidlo které je rozpustné ve vodě. Důvod je, že schne déle než lihové mořidlo a nedělá tolik fleky. Vyhovující odstín jsem namíchal, jelikož odstíny které se dají koupit, mi nevyhovovaly. Moření je si nutné vyzkoušet na zkušební desce, nejlépe ze stejného dřeva abychom zjistili celý postup jak mořit a hlavně viděli výsledek a mohli se případně poučit z chyb. Nanášení mořidla na kytaru musí být bezchybné, protože dřevo mořidlo vpije a v případě problému bychom museli brousit dost do hloubky.

Celkově jsem mořil 3x. Vždy způsobem, že jsem mořidlo nastříkal na povrch stříkací pistolí a hubkou „roztahal“ po povrchu. Musíme si dát pozor, aby na povrchu nezbyly žádné bublinky. Ty totiž po zaschnutí udělají tmavší tečky a je nutné je vybrousit do stejného odstínu. Povrch jsem po každé vrstvě mořidla jemně zbrousil. Po poslední vrstvě jsem do povrch brousil různě, aby nebyl všude stejný. Jsou tam tedy světlejší místa, hrany jsou tmavší apod.

Po zaschnutí mořidla celý povrch ztmavne a někdy se na něm objeví bílé krystalky. Ty jdou setřít. Je to mořidlo, které se nevpilo a zaschlo na povrchu.

Výsledný povrch po naolejování však bude mít odstín přibližně tak jako po čerstvém nanesení mořidla.

Povrch už je sice barevný, ale je nutné jej nějak zakonzervovat. Používají se různé nitro, či PU laky, ovšem já se vydal jinou cestou. PU lak jsem nechtěl z důvodu, že při doteku povrch působí jako plastový. Navíc práce v domácích podmínkách je složitá a profi nástřik stojí hodně peněz.

Proto jsem zvolil tungový olej. Je to vysychavý olej, kterým se dřevo napouští. Olej následně vytvrdne. Nanášení oleje je velmi zdlouhavý proces, avšak jednodušší než lakování. V sériové výrobě se olejování takřka nevyskytuje, jelikož je časově náročné, což by prodražilo výsledný produkt. V cenách kytar do 10 000 Kč je to více než jasné.

 Olej se do povrchu jemně vtírá, přebytečný olej se po určité době setře a nechá uschnout. Schnutí mezi vrstvami se pohybuje mezi 1 – 2 dny. Povrch se může jemně přebrousit (pozor na vybroušení namořené plochy) a napouští se další vrstva. Já jsem napouštěl 20 vrstev a samotné olejování trvalo přibližně měsíc. Povrch je příjemný na dotek a sametově hladký. Samozřejmě nebude nikdy lesklý tak jako lesklý lak, ani tak tvrdý jako nějaký PU lak. Po nějaké době můžou z povrchu ještě vystoupnout léta. Je nutné povrch přebrousit a nanést slabou vrstvu oleje.

Mohlo by stačit i přibližně 8 – 10 vrstev. To ale nestačí na zaplnění pórů dřeva. Po 20 vrstvách už jsou póry zaplněné a povrch hladký. Krk jsem samozřejmě také olejoval.

Nakonec jsem nechal olej pár dní vytvrdnout. I tak ale olej nebyl úplně suchý, ještě cca měsíc lepil než úplně vyschl. Tento způsob je tedy opravdu časově náročný.

Kompletace

Předposlední kapitolou je samotná kompletace naolejovaných částí kytary a veškerého hardware. Zde už je velmi problematické dodělávat nějaké věcí, jako například zapomenuté díry v těle. Proto je třeba si vše důkladně předem promyslet.

Všechny prvky jsem tedy zkompletoval, umístil snímače, kobylku, struník, ladící mechaniky a mnoho dalších věcí. Zapojil veškerou elektroniku a nyní už byla kytara schopna plnohodnotného hraní a vydat první tóny i v kombu.

Závěr

Nyní bych chtěl napsat pár slov na závěr. Tato stavba mi dala mnoho nových zkušeností. I když se na začátku zdálo, že postavit hudební nástroj doma nelze, zdání klame. Také mnoho lidí v okolí se na mě podivně dívalo, jestli to s tímto projektem myslím opravdu vážně. V době kdy jsem o stavbě začal přemýšlet, tak jsem o kytarách nevěděl nic, na kytaru jsem předtím v životě nehrál, ale když si něco vezmu do hlavy, tak se snažím dojít až do konce, což si myslím se podařilo.

Celá stavba i s teoretickými přípravami trvala cca rok. Odhadem jsem na tomto projektu strávil přes 300 hodin čistého času. Celková cena materiálu a všech prvků je 5500 Kč. Za takové peníze by se samozřejmě dala kytara koupit, ale zde si mohl člověk upravit parametry podle sebe, udělat vše jak chtěl a samozřejmě se mnoha věcem naučit.

Na úplný závěr bych chtěl poděkovat několika lidem, kteří mi s tímto projektem pomohli, ať už mi poskytli cenné rady, ukázali určité pracovní postupy, či mi poskytli své nářadí a prostory, kde jsem na kytaře mohl pracovat.

Mezi tyto lidi patří: Daniel Janiš, Zdeněk Hajda, Pavel Hošťálek, Bohumil Federmann, Jan Mátych, Stanislav Hajda, František Skýpala, Zdeněk Malina a Martin Videcký.

Michal Hajda

Diskuse

Psáno pod čarou

Jen doplním, že jde o jednu z vynikajících studentských prací, které se tu a tam objeví a studenta, který se stavbou začal ve druhém ročníku střední školy.

Základní údaje

Napsal Bohumil_Federmann

Nadřazená kategorie: Galerie

Kategorie: Historie

Zveřejněno: 27. říjen 2013

Vytvořeno: 27. říjen 2013

Zobrazení: 17975

Úvod

Na Aukru se objevil zesilovač TS600 od Pavla Dudka a následně se na slovanetu rozhořela již naprosto standartní debata o tom, jaký je Pavel Dudek chudák a jak jej všichni využívají a okrádají. Nedalo mi abych se po pár faktech nepoohlédl.

Historie zesilovače TS600 od Pavla Dudka

Prodejce uvádí "Zesilovač konstrukce Pavla Dudka TS600 2x300W/4Ohm, jedná se exportní verzi s masívním předním panelem s broušeného hliníku. Koncepce je jak už je zvykem u Pavla Dudka dvakrát mono zesilovač (monaurální koncepce) pro maximální potlačení přeslechů mezi kanály. Jsou to vlastně dva monobloky v jedné krabici. Zesilovač je jako nový, bez známek používání. Zvukově absolutní špica."

Jde snad o jediný vyrobený kus zesilovače, který měla ve svém výrobním programu společnost DEADLINE AUDIO, dnes dohledatelná, jako PC Partner s.r.o vzniknuvší 22. října 1996, Usnesením Městského soudu v Praze, ze dne 16.05.2009, č.j. 80Cm 110/2009-2, které nabylo právní moci dne ( výrok I. 16.06.2009, výrok III. 02.09.2009 ), byla však společnost zrušena s likvidací.

Není žádných pochyb o tom, že muselo jít o vědomou a cílenou spolupráci Pavla Dudka s touto společností a o jeden z mnoha zkrachovalých obchodních záměrů, které mají Pavla Dudka ve společném jmenovateli.

Zkrachovalé společnosti jichž se Pavel Dudek účastnil

1. Snad poslední společností je zde uvedená DEADLINE AUDIO či PC Partner s.r.o v likvidaci exportní verze zesilovače TS600 či TS700 do světa neprorazila a zřejmě ani světlo světa moc nespatřila a společnost dnes neexistuje.
2. Společnost či seskupení společností ANTE  a Ante Audio Integra Standard One nedokončený Dudkův sen skončily v nedávné době, zde však  bájný zesilovač Ante Audio Integra Standard One ani světlo světa nespatřil a zůstalo jen u počítačového modelu a rozpracovaného prototypu, třeba jej za několik let taky uvidíme dokončený za 10tis,-Kč na Aukru.

1. Jak již bylo uvedeno v článku Pavel Dudek vzestup a pád? existovala řada dalších společností ve kterých se Pavel Dudek angažoval a které následně svou činnost ukončily
2. DPAudio, s.r.o. v likvidaci IČ. 65415523
3. Dudek Audio, spol. s r.o. v likvidaci IČ. 26130581
4. Málokdo dnes ví, že zesilovače DPA jsou původem klon  Borbelyho a Cordella zapojení a začínaly v dnes rovněž neexistující společnosti FOX audio, Pionýrská 460, 756 61 Rožnov.

Hledání či zatloukání pravdy

Někteří se stále nechávají vmanipulovat do myšlenky, že co je zveřejněno v časopisech se nesmí stavit, ale opak je pravdou, obzvláště když jde o konstrukční časopisy, kde je více méně stavební návod. Právě takové časopisy musí podporovat lidovou tvořivost a samotné bastlení usměrňovat k vyšším metám. To však neznamená, že by to byly stavební návody pro podnikatelské účely, aby je někdo kopíroval, podle nich vyráběl a prodával, tam již by byly práva autora silně porušeny.

Pokud někdo staví dle odborného časopisu sám pro sebe, rozhodně se nemůže jednat o nedovolený pajc, v tomto případě je však situace poněkud složitější a jiná, neboť zesilovače DPA nejsou původní myšlenkou Pavla Dudka, ale plagiátem zapojení Borbelyho a Cordella, což je v Dudkových textech často zapřeno, ale Miroslav Láb to v článku o DPA uveřejněném v časopise Stereo & Video č. 7/1997 55. straně uvést neopomněl.

Organizovaný hon na čarodějnice či Stalking

Komunita, která by se dala nazvat až fetišistickou sektou, dělá jako vždy, aniž by znala všechny fakta, ukvapené závěry, mění se úvodní příspěvek, kde je již autor prodeje na Aukru hrubě napadán.

Autor prodeje na Aukru se cítil diskusním vláknem na slovanetu, kde je neprávem označován za zloděje dotčen, proto zaslal email a žádal o sjednání nápravy.

Net-etika

Net-etika a pravidla slušného chování berou okamžitě za své, i když vlastní zkušenost je taková, že vlastně vzít za své nemohly, poněvadž na slovanetu a podobných webech nikdy neexistovaly.

Autor prodeje na Aukru zaslal neveřejnou cestou autorovi vlákna upozornění, že se pohybuje, nejenom mimo pravidla slušného chování, ale již za hranicí zákona a reakce? Následovala reakce vcelku příznačná komunitě seskupené kolem Pavla Dudka, listovní tajemství se nectí a text je zveřejněn, všichni autora prodeje na Aukru, aniž by cokoliv o historii věděli, označují za zloděje, prostě klasický organizovaný davový hon na čarodějnice.

Závěr

Závěrem bych moc neřešil kulturu chování na slovanetu a podobných webech, která je naprosto tristní, ani autorství kdo komu co ukradl, kde je práce a autorství Borbelyho a Cordella nezpochybnitelné, ale vrátil bych se k počátku článku a jeho názvu.

Vyvstává zcela zásadní otázka, co mají všechny společnosti kolem Pavla Dudka, krom zkrachování společného, společně se snažily vyrábět zesilovače DPA, byly zesilovače DPA tím co společnosti položilo? nebo to byla samotná osoba Pavla Dudka a jeho svérázné jednání, kdy se s ním stala spolupráce naprosto nesnesitelná a nemožná?  Na to si již musí odpovědět každý sám, nebo odpoví až čas.

Diskuse

Základní údaje

Napsal Bohumil_Federmann

Nadřazená kategorie: Galerie

Kategorie: Historie

Zveřejněno: 2. červen 2013

Vytvořeno: 2. červen 2013

Zobrazení: 12476

Úvod

Právě název „Když „Mistři“ neumí ani do pěti napočítat“ by mohl vystihnout stav odbornosti na ČS elektrotechnických fórech, když se k elektrotechnickým věcem vyjadřují na první pohled vzdělaní lidé, ale při pohledu blíže, zjistíme, že snad neumí ani do pěti napočítat.

Zářným příkladem takové elektrotechnické negramotnosti jsou reakce na článek HQQF-55-207a Síťový filtr pro hi-fi zesilovače, jemuž předcházel článek Topologie Federmann část XIV, aneb napájecí zdroje pro Hi-Fi přístroje popisující zdánlivě jednoduchý L-C filtr. A ejhle, i takto triviální zapojení může někomu značně zamotat hlavu a být daleko nad možnosti jeho chápání.

Audioweb 

Na audiowebu se řeší podobná cívka řadu let, ví se, že ji v minulosti například Rusové použili v některých starých elektronkových televizorech, nikdo však netuší, jak Rusům fungovala a jak ji dnes využít. Když jsem, obdobnou cívku použil u HQQF-55-207a Síťového filtru pro hi-fi zesilovače, „Mistr“ Ing. Václav Daněček alias danhard hned přispěchal, aby slovy „hňup se toho chytil“ ji patřičně okomentoval. Po zkušenostech s „Mistry“ zůstávají často hodnoty obvodových prvků jistý čas nezveřejněny, stejně tomu bylo i u tohoto L-C filtru, čímž se výrazně zvětšil prostor pro projev skutečných „Mistrů“.

Slovanet

Stejní „Mistři“ se o L-C filtru rozepsali i na slovanetu, nejdříve Ing. Tomáš Matoušek EMA alias sendy způsobem mu vlastním, „Mistr“ Ing. Václav Daněček alias danhard nezůstává příliš pozadu. Vše navíc zapadá do dalšího ataku zadokumentovaného v článku Zbabělci na HIFI slovanetu.

Zdánlivě triviální L-C filtr

Zdánlivě triviální L-C filtr a kolik je kolem něho nepochopení, přičemž se stačilo blíže podívat na článek Topologie Federmann část XIV, aneb napájecí zdroje pro Hi-Fi přístroje, kde je dokonale odsimulován, simulace byly následně měřením ověřeny a potvrzeny.

K nutnosti použít právě Síťový filtr pro hi-fi zesilovače mne vedl fakt, že žádný zesilovač není dostatečně odolný proti rušivým složkám přicházejícím ze síťového napětí, hlavně proti složkám které produkuje každý usměrňovač zatížený kapacitou, vše zadokumentováno v článku Hi-Fi zesilovače a síťové rušení, stejně jak fakt, že ne každý měří seriozně viz Hi-Fi zesilovače, síťové rušení a falešné měření?

Faktem je, že dvě protichůdné vinutí se navenek chovají jak činný odpor, rozptylovou indukčnost či kapacity nemá cenu zbytečně rozebírat, neboť nejsou pro činnost obvodu rozhodující. Pokud se magnetické toky obou cívek navzájem odečtou, pak velikost toroidu není podmíněna velikostí procházejícího proudu, nýbrž pouze rozdílem magnetických toků. Tento základní a jednoduchý fakt „Mistři“ zřejmě vůbec nepochopili. Rozdíl magnetických toků, tedy rozdíl proudů protékajících cívkami toroidu může způsobit jen připojení jejich středu, kde je připojena kapacita.

Proud proteklý touto kapacitou se již nepodílí na vytváření magnetického pole tvořeného druhou cívkou a neodečte se, tím se kapacita s první cívkou stávají dolní propustí. Naopak proud proteklý první cívkou a kapacitou se v cívce druhé indukuje jako napětí opačné polarity a účinnost filtru se tím ještě zvětšuje.

Volba kapacity v návaznosti na velikost proudu, velikost toroidu a počet závitů je velmi důležitá, dalo by se říci kritická, pokud je kapacita malá, jsou potlačovány až vysoké kmitočty, pro nízké kmitočty se filtr neuplatní, pokud zvolíme kapacitu zbytečně velkou, poteče jí velký proud a rozdíl proudů přesytí jádro toroidu, čímž filtr nebude fungovat vůbec.

Pokud by někoho napadlo, něco podobného zkoušet na síťovém transformátoru, tak je to jen další neznalostní úlet. Vinutí musí být v řádu jednotek či desítek závitů na feritovém materiálu chodícím do řádu desítek či stovek kHz, síťový transformátor má většinou nejenom značně větší jádro, chodící jen do jednotek či desítek Hz, ale také značně větší počet závitů, proto se na vyšší frekvence neuplatní vůbec a nízké jej okamžitě přesytí.

Závěr

Hold na takto triviálním filtru se jasně ukazuje, jak může být samotná praxe umět něco připojit či zapájet, bez jakéhokoliv teoretického základu mylná a scestná. Zarážející je, že se ani jeden „Mistr“ či jejich příznivec nedokázal v problematice nikterak orientovat, ani náznak znalostí, které jsou učivem konce základní a prvního ročníku střední školy. Jde o problematiku kterou jsem jako amatér zvládal již ve svých 15 letech.

Přesně jak píše „Mistr“ Ing. Václav Daněček alias danhard „hňup se toho chytil“, jen ještě při psaní textu netuše kdo jím je. Těžko někomu vysvětlovat složitější zapojení, když není schopen pochopit ani takovou triviální záležitost jako L-C obvod.

„Mistr“ Ing. Václav Daněček alias danhard, stihl na audiowebu pohotově zareagovat, takže se na jeho reakci můžeme ještě podívat. Z reakce je zřejmé, že v prvním ročníku střední školy při probírání Kirchhoffových zákonů zjevně chyběl a dodnes se to nedoučil, neboť jinak by si povšiml, že složka proudu, která proteče první cívkou a kondenzátorem, přesně jak v mém textu sám zvýraznil, již nemůže téct druhou cívkou, což však zjevně nechápe, tudíž pro tuto složku proudu nemůže být indukčnost první cívky cívkou druhou anulována. Hold je to pro někoho složitý rébus, až se mu hlavou honí decibely a jiné nesouvisející veličiny.

Jak je vidno z následujícího příspěvku Nicku The_P, znalosti se neodpouští, když někdo něčemu nerozumí je třeba toho co tomu rozumí všemi prostředky okamžitě umlčet, aby si nikdo nevšiml, že tomu někdo nerozumí. Ne že by šel do sebe a přemýšlel nad textem, který zjevně nechápe, ale hned organizovat hon na toho kdo ví o čem mluví a komunitu svými schopnostmi značně převyšuje, tak tomu se říká opravdová fobie z poznání.

Diskuse

Doplněno

V článku Když „Mistři“ neumí ani do pěti napočítat se ukázalo, jak hluboko klesla za poslední roky vzdělanost a odbornost v ČS prostoru, přičemž nebývalým způsobem narostla agresivita a nesnášenlivost. "Mistři" jako je Ing. Václav Daněček alias danhard či majitel BVaudo Vladimír Bunta alias BV, stejně tak nick šedour sic nejsou schopni pochopit triviálně jednoduchý L-C obvod, ale svou neznalost okamžitě nejenom na slovanetu zastírají a nahrazují za přihlížení projektového manažera Slovanetu Dušana Slivoně, alias Trotona agresivitou a osobní rovinou.

Je až zarážející, jak hluboko klesla odbornost, přičemž je stále více utápěna ve zlobě a nenávisti, přičemž nikomu z majitelů ČS webů to nepřijde ani divné, jak dalece se vzdalujeme vyspělému světu. Tento způsob vedení rádoby odborných fór, zdá se mi poněkud nešťastným ...

Základní údaje

Napsal Bohumil_Federmann

Nadřazená kategorie: Galerie

Kategorie: Historie

Zveřejněno: 25. květen 2013

Vytvořeno: 25. květen 2013

Zobrazení: 11492

Úvod

Název článku Zbabělci na HIFI slovanetu jsem si vypůjčil z vlastního fóra, vytvořil jej jeden z mých bývalých studentů, jako nadpis svého vlákna při vkládání prvního příspěvku, který bych si dovolil, pro lepší zasazení tohoto článku do souvislostí citovat:

"kazzatel, PMA, Sendy. Toto jsou pánové (jejich nicky), kteří se tváří jako velcí odborníci. Kritizují a kritizují. Jakožto moderátor tohoto fóra jsem se zaregistroval na slovanet a přihodil pár slov do diskuze o tomto fóru. Tito pánové ač vystupují jako čestní lidé se zkrátka bojí pravdy a tvrdí, že já, DwAnDeR, jsem pan Federmann a trpím paranoiou. I když jsem jim nabídl několikrát a několik možností jak mne kontaktovat, včetně telefonu, stále tvrdí svoje "šhamů".

Tito pánové se chovají jako pubertální fracci. O jejich "odbornosti", kterou párkrát i pan Federmann zmiňoval jsem si udělal vlastní názor."

Objektivní kritika

Na stránkách Hi-Fi světa se tu a tam objevuje různá objektivní kritika, ke které se má v rámci objektivity kdokoliv možnost vyjádřit, ať již zasláním vlastního článku či dostatečným prostorem v diskusi. Články jako Nebuďte negramotní poosmé, aneb Ještě větší blb než jsme si mysleli, majitelé DPA330 třeste se!!! poukazují na dlouhodobé a vědomé klamaní zákazníku, vedle toho články jako Nebuďte negramotní podesáté, aneb I MISTŘI se mýlí, či hodina pravdy udeřila ukazují na fatální neznalosti při samotných návrzích zesilovačů.

Testy zesilovačů HQQF

Nebylo by Hi-Fi_stů, aby neprováděli porovnávací testy svých zesilovačů, aby neporovnávali dokonalost zvuku. Každé testy HQQF budí velkou pozornost a ještě větší nevoli, při prvních zmínkách o jakýchkoliv testech rostou okamžitě všemožné útoky, snažící se zabránit jakémukoliv srovnání s konkurencí, proto je většina testů prováděných soukromě a neveřejně, následně je možno se o nich něco dočíst v článcích jako Tranzistorový zvuk, čas otázek a odpovědí 21÷22. července 2012, mnohé však zůstávají  utajeny úplně.

První neveřejné testy proběhly i v tomto roce, byly pro HQQF velmi úspěšné, přesto zůstaly výsledky utajeny. Připravují se i testy, které nejsou úplně utajeny a právě takové testy zvedají obrovskou vlnu konkurenční aktivity, která se koncentruje a organizuje právě na slovanetu.

Podlý slovanet

Právě názvem "Podlý slovanet" by se dal konstatovat stav, který panuje na slovanetu dlouhodobě, jak již bylo uvedeno v úvodu tohoto článku, dalo by se tedy říci, že je cílený, záměrný či dokonale organizovaný.

Slovanet dlouhodobě poskytuje prostor k organizování této podlé činnosti či ji dokonce sám napomáhá či organizuje, právě na slovanetu se organizují obdobné akce o kterých je článek Jaromír Merhaut naprostý zoufalec či křivák k pohledání ?.

Již před mnoha lety mi byl zamezen přístup na některé fóra, aby jejich majitelé měli volné ruce ke lžím a házení špíny, k vytváření fiktivní podoby mé osoby, neboť jinou cestu k zakrytí svých neznalostí a současnému prosazování marketingových záměrů nedokázali najít.

Od roku 2008 jsem opakovaně žádal projektového manažera Slovanetu Dušana Slivoňe, alias Trotona aby sjednal na fóru pořádek, je neslušné až podlé, aby byla má osoba po slovanetů různě vláčena, bez možnosti se k daným napadením jakkoliv vyjádřit, jakkoliv se bránit. Dušan Slivoň, alias Troton prokazatelně mé emaily dostal, ale nápravu nesjednal.

Podlost slovanetu šla až tak daleko, že v zájmu vytvoření dojmu, že vystupuji pod mnoha identitami, že je u některých nicků uváděna i má adresa, toto může jen vlastník nicku, ale také projektový manažer Slovanetu Dušan Slivoň, alias Troton, ten je však současně zodpovědný za stav svého fóra, jak je vidět tento stav mu náramně vyhovuje, neboť na mé opakované upozornění nikterak neodpovídá a ani jinak nereaguje.

Závěr

Označování každého, kdo okamžitě neutočí na mou osobu, za mou další identitu a jeho následné potlačování a blokování, považuji za jakýsi projev poruchy chování či osobnosti, stejně jak neustále vytváření dojmu, že se na slovanetu skrývám pod desítkami nicků. Nemám to zapotřebí a nemám na to ani čas, nechci ani tento něčí stihomam blíže lékařsky specifikovat, spíše bych chtěl mnohé upozornit, že veřejné media jsou mocnými manipulátory, obzvláště fóra plné anonymních uživatelů.

Jak je vidět v prapůvodním vláknu Zbabělci na HIFI slovanetu se od roku 2009 se moc nezměnilo, jen snad že PMA šel více do sebe a více maká, což se o dalších říci nedá, ti se spíše rozmnožili či naklonovali do mnoha podob.

Přímé spojení na mou maličkost najdete v zápatí těchto stránek, nebo v Ceníku HQQF uvedeném na pravé straně, dejte spíše na osobní kontakt a nepodléhejte virtuálním osobnostem, které jsou ve virtuálním světě možné vytvořit.

Diskuse

Doplněno

V článku Když „Mistři“ neumí ani do pěti napočítat se ukázalo, jak hluboko klesla za poslední roky vzdělanost a odbornost v ČS prostoru, přičemž nebývalým způsobem narostla agresivita a nesnášenlivost. "Mistři" jako je Ing. Václav Daněček alias danhard či majitel BVaudo Vladimír Bunta alias BV, stejně tak nick šedour sic nejsou schopni pochopit triviálně jednoduchý L-C obvod, ale svou neznalost okamžitě nejenom na slovanetu zastírají a nahrazují za přihlížení projektového manažera Slovanetu Dušana Slivoně, alias Trotona agresivitou a osobní rovinou.

Je až zarážející, jak hluboko klesla odbornost, přičemž je stále více utápěna ve zlobě a nenávisti, přičemž nikomu z majitelů ČS webů to nepřijde ani divné, jak dalece se vzdalujeme vyspělému světu. Tento způsob vedení rádoby odborných fór, zdá se mi poněkud nešťastným ...