Úvod
Poslední dny se České media plní texty o Frenštátském šílenci, masovém vrahu a podobně, zde vystává otázka, nakolik jde o objektivní zpravodajství a nakolik jde jen o senzacechtivé reportéry se snahou o co největší pozornost a dosažení lepšího ratingu.
Jako člověk, kterému bylo organizovaně za pomocí soudů a států ukradeno naprosto vše, jako člověk, který byl se svými nezletilými dětmi vyhozen bez jakékoliv pomoci na ulici, jako člověk, kterému byly dlouhodobě zabaveny veškeré prostředky, včetně přídavků na děti, jako člověk který se stal obětí dokonale organizované zvůle Státu, vím velmi dobře o čem mluvím či píši.
Jsme Stát, kde se peníze a k nim vedoucí zlodějna povýšily naprosto nad vše, jsme stát kde se LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD stala jen bezcenný cár papíru. Hned první článek "Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech." je každodenně pošlapáván. Článek šestý říkajíc "Každý má právo na život." se stává pro mnohé jež požírá Justiční a Exekutorská Mafie nenaplnitelný. Článek desátý "Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno." se stal jako mnohé ostatní jen prázdnou frází a proklamací, jako podstatná část Listiny.
Třeba je vše úplně jinak
Důchodce který celý život makal a najednou má vládou očesaný důchod a nájemné vyšší než je v jeho silách platit, není dnes takových lidí a rodin v České Republice málo a rychle jich přibývá. Stačí jedna opožděná splátka a již se veze, postačí několik tisícovek aby si exekutoři přišli na své a ubohou oběť, svou kořist dokonale oškubali. V případě tohoto ubohého důchodce včetně prodání bytu a vystěhováním na ulici.
Zoufalý člověk se snaží seč může, ale pro úředníky se stává jen kverulantem a nepohodlnou osobou, rádi dnes používáme pojem "problémový" či "nepřizpůsobivý", ale tento člověk je již zahnán za hranice svých možností a neví jak dál. Napjatá situace musí zákonitě skončit hádkou a manželka z domu odchází.
Po sem je situace podobná té oficiální, ale skutečné fakta o zlém úmyslu se nenašly, nenašel se dopis na rozloučenou, naopak se našlo několik ohnisek, což ukazuje na fakt, že požár zahořel na několika místech. Je málo pravděpodobné, že by tento zoufalý důchodce obešel v nočních hodinách několik bytů a požár v nich úmyslně založil a již vůbec ne, že by se tak stalo až po zapálení svého, vlastně již exekučně prodaného bytu a ještě by se do něj vrátil.
Otázkou zůstává ...
Kde se vzal plyn, který tuto katastrofu způsobil?
Poškodil zoufalý důchodce úmyslně a cílevědomě s úmyslem zabíjet plynové potrubí ve sklepních prostorách, nebo došlo k technické závadě na rozvodu plynu a následně došlo k zaplynování celého domu? Tuto otázku je nutné jednoznačně před vynešením konečného verdiktu zodpovědět.
Pustil si zoufalý důchodce úmyslně plyn, aby svůj marný život poté co jej opustila i manželka ukončil, nebo jen plamínek přestal hořet a prostory se tak zaplynovaly? Ale jak se dostal plyn do společných prostor a dalších bytů? Toť další otázka na kterou je nutné jednoznačně před vynešením konečného verdiktu zodpovědět.
Kdo či co způsobilo výbuch plynu?
Zapálil zoufalý důchodce plyn cílevědomě a sám, aby pozabíjel co nejvíce lidí a tím se pomstil za svůj neúspěšný život, přitom zoufalý důchodce, masový vrah nedokonal svůj dokonale připravený a naplánovaný čin triumfálním dopisem, kterých v minulosti na úřady v zoufalství psal více jako dost? Tuto otázku je také nutné jednoznačně před vynešením konečného verdiktu zodpovědět.
Zapálil zoufalý důchodce plyn nešťastnou náhodou, že jako jediný v domě byl v této noční době ještě vzhůru, a to zapnutím libovolného elektrického spotřebiče či použitím otevřeného ohně čímž došlo k explozi či došlo k odpálení nahromaděného plynu někým úplně jiným a na úplně jiném místě a pozice důchodcova bytu byla jen v centru nejvyšší koncentrace třaskavé směsi? Toť jedna z dalších otázek na kterou je nutné jednoznačně před vynešením konečného verdiktu zodpovědět.
Masový vrah či jen oběť režimu a médií?
Sestrojil a nastražil zoufalý důchodce důmyslný vražedný systém plynových láhví či nikoliv, Hasiči v domě ve Frenštátu žádné propanbutanové bomby nenašli, alespoň v tomto již známe odpověď.
Stal se zoufalý Frenštátský důchodce další z řad obětí Justiční a Exekutorské mafie, která krom pohledávky zabavuje ve prospěch svého nepřiměřeného, ale Státem povoleného zisku často i stonásobek pohledávky a ve světle těchto skutečností, nebyla devastace lidské důstojnosti tohoto bezmocného důchodce ještě dostatečná a bylo nutno ji povýšit o označení psychopata, šílence, zrůdy či masového vraha? Na takovou otázku se přímé odpovědi asi jen tak nedočkáme, vše se rozplyne do ztracena a nad jeho jménem a smyslem života zůstane navždy viset velký otazník.
Postřehy odjinud
Britské listy otiskly zajímavý článek Petra Pokludy, kde si neodpustím kousek citovat:
"Doporučoval bych vám navštívit osobně některý "dražební den" na jednom moravském exekutorském úřadě
Po dlouhém váhání jsem to učinil v lednu t.r.. Byl to zážitek možná hlubší než návštěva Osvětimi nebo Saxenhausenu. Hodně věcí tam hovořilo o tom, že byly zabaveny zřejmě jen z důvodu pomsty nebo snad lépe z pocitu nadřazenosti a možnosti beztrestně ublížit a vyvolat v "povinném" a jeho rodině paniku, strach a nenávist.
Co si má člověk myslet o tom, když se draží plyšoví medvědi (a nebyl tam jen jeden) s vyvolávací cenou 50,- Kč nebo set-top boxy (taktéž od 50,- Kč), protože klasické televize (s CRT obrazovkami jsou neprodejné). a tak vykonavatel zabaví alespoň tento konvertor, nemluvím o pračkách, mikrovlnkách, vařičích...."
Pokud nebudete vtaženi do "dražebního víru" a i takových tam bylo velmi hodně, můžete pozorovat chování exekutorských vykonavatelů, kteří v tomto případě slouží jako průvodci vystavenými "exponáty" a jejich hlídači. Zajímavá podívaná, obzvláště pro psychologa nebo spíše pro psychiatra...."
Pan Petr Pokludy vcelku výstižně přirovnává běžnou exekutorskou praxi s Fašistickým řáděním jehož obraz můžeme najít například v Osvětimi nebo Saxenhausenu. Mít moc někoho potrestat, někomu ublížit, známou pod symbolem římské moci s názvem "Fasces", která byla použita pro základ Fašismu, byla dnes v České Republice nahrazena exekutorským odznakem, který zaručuje obrovskou míru nadřazenosti a nerovnost postavení před Listinou, zároveň umožňuje nekontrolovatelnost takového Státem privatizovaného úřadu.
Spravedlnost a vykonatelnost práva se zde povýšila na bezbřehou honbu za ziskem a majetkovým prospěchem, ve starém Římě se jednalo o pouhého Státního úředníka, kdežto v ČR se jedná a svobodného podnikatele, který nepobírá plat, ale tvoří zisk s možností demonstrovat svým chováním svou příslušnost, svou nadřazenost. Osobně jsem zažil i zabavení dětského kočárku pro ještě nenarozené dítě a odvezení jej na skládku, když likvidace rodiny, osobnosti a lidské důstojnosti tak dokonalá. Zde se nedivím, že pan Petr Pokludy byl zděšen, co všechno se v zájmu zdůraznění moci a nadřazenosti dá zabavit a jak se dá i bezbrannému dítěti ublížit, jen aby to jeho rodiče co nejvíce bolelo.
Závěr
Nedá se dopředu jednoznačně určit, zda se jednalo o pouhou shodu nešťastných náhod či zoufalý čin nešťastného člověka, ale co se dá říci zcela jistě, že media jdou až hyenysticky za senzací, vůbec jim nevadí, že kolem tohoto člověka je již tak dost neštěstí, od exekuce počínaje až po jeho smrt a mediální tvorbou lidské zrůdy navýší svou čtivost a sledovanost, ale lidskému klidu nepřidají. Zde by měly media ctít presumpci neviny, jistou míru pietu a neubližovat pozůstalým více jak již bylo ublíženo.
Co se dá však na tomto nešťastném příběhu vysledovat, je neskutečný polistopadový úpadek lidské morálky, peníze, zisk a senzace jdou přes mrtvoly a není již nic svaté. Jak je dodržován text LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD, článek desátý "Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno.", poté co člověk celý život poctivě pracuje mu na stáří Stát, ohánějící se demokracii, připraví takové podmínky, že je zbaven veškerého majetku a sprostě je vyhozen na ulici.
Tento způsob řízení státu zdá se mi poněkud nešťastným.
Foto TV Nova